Letos jsme brigádničili v Rožmberku, na základně, kterou nám stavba bohdá předá v zimě a kterou slavnostně otevřeme na konci května či v červnu 2021. Základna je to krásná, hrad i městečko jsou malebné. Náš dům stojí hned u mostu, za ním je ještě jeden domek, zgruntu přestavěný z původního vejminku.

A zahrada? Na té se právě makalo. Byla plná dřeva ze starých krovů. Považte. Dvě stě let staré trámy, které už nešly zachránit, prastará futra, okna… Mně a mladému antikváři Václavu Holému z královehradeckých Pěšinek to rvalo srdce, ale muselo to pod pilu. Zub času byl nemilosrdný. Dakotský Oťas vymyslel ve svahu skvělý amfiteátřík. Navršila se hlína, utemovalo se to dřevem i železem – a najednou je tam malé ohniště a sezení pro třicítku tomiček a tomíků. Když v noci zapálíte oheň, máte nad hlavou hvězdy, pod sebou Vltavu s Rožmberkem a vpravo, téměř na dosah, osvětlený hrad pánů z Růže, zatají se vám dech.

Mára Kuskov odjel s partou sekáčů a štípačů dvakrát do Pořešína, tam bylo také co dělat. Šikovné slečny z Brandýsa a Kamenického Šenova pak opovrhly klasickým vzděláním a spárovaly a spárovaly. V chladu chodby, která je nejstarším dochovaným místem domu, trumfly myslím i zkušené zedníky. Další borci zasypávali nopovou folii, štípali a nekonečné hodiny (opakuji, nekonečné!) vytahovali hřebíky ze dřeva. Stovky hřebíků. Tisíce hřebíků.

Motýl přiletěl z Opavy a s ním dívka Anežka. Připravili nám úžasnou přednášku podle kronik starého Břežana. Přítomní brigádníci jim doslova viseli na rtech, když povídali o požárech renesančních vsí, povodních, kroupách, požárech, první manželce Viléma z Rožmberka, požárech, druhé manželce Viléma z Rožmberka, požárech... Nikdy na to nezapomeneme. Všechno bylo tehdy dřevěné a doškové…

Stačili jsme též splout Vltavu z Vyššího Brodu na Pískovnu, dobrých 25 km. Svítilo sluníčko, a tak občasná cvaknutí byla spíše zpestřením. Vyšlápli jsme na zámek, občas si dali pivo, pili hodně kafe, které nám Kudrnáč přivezl z pražské kavárny.

Nesmím zapomenout na Ofélii. Je jí 40 a víc a přesto všechny ty mladé hady zaujala a pobavila. Hned čtyřikrát. Jasně, myslím tím slavnou vodáckou bibli Zdeňka Šmída. Četli jsme si ji po večerech.

Dobrá práce, pěkný týden.

Tomáš Novotný