Zřejmě jsme byli hodní, po celý rok jsme "sekali dobrotu", neboť jakmile jsme vjeli do Rýmařova, začalo drobně sněžit, ve Stříbrných Horách se již dalo koulovat a do rána....

O tom však až později!. Prostě dárek spadl z nebe. Taky s sebou vozíme Ježíška, který sice vezl autem bágly, proviant a materiál na hry, zatímco my ostatní jsme jeli nejdříve vlakem do Bruntálu, kde jsme přestoupili do objednaného Jelínkobusu, který nás zavezl až k chalupě. Tady pěkně praskalo v krbu, protože Ježíšek s Kelišem už zatopili. U chalupy jsme se stihli zkoulovat, pak ubytovat a už mohlo začít Marcelovo vánoční bingo. Čísla se losovala ve speciálním zařízení. Večer ještě pár písní a někdo deskovky a šlo se na kutě.

Ranní pohled z okna byl radostný. Bílo! A všude! Vánočka a kakao k Vánocům na snídani jistě patří a pak již rozdělit do vánočních družstev mladších a starších (Šlupky, No Name, Kapříci, Šrot) a mohlo se začít. Po snídani jsme začali písní Světové Vánoce, neboť všechny hry, činnosti a blbinky byly spojeny s vánočními zvyky v mnoha zemích, i kdyby si je měli zvesela vymyslet, což jsme vždy doplnili zajímavým věrohodným příběhem. Upravená Redlova koleda Jdou koledníci měla velký úspěch, nejen v chalupě, ale i cestou po zasněžených pláních kolem chalup. Hledali jsme jako Španělé dárky v botách, tahali jsme, dle litevského zvyku, kládu „neštěstí“, prskavky zapalovaly jednu od druhé při vánočním běhu s nimi jako v Ohňové zemi. Nevíme, zda Norové hnali sněhové koule holí, ale my míčky určitě ano. Taky les plný dárků byl zajímavý, všechny jsme je, byť přivázané na stromech, našli. Vyfotili jsme se na Čertově mohyle, chytali kapry v rybníku, hráli na boomhackers, rozdělali si oheň a na něm opékali, také si každý ochutil svůj vánoční punč, usmažil jablka v županu, vyrobil svou lodičku, uřezal a ozdobil svou vánoční baňku a báječná byla večeře, vařená venku v obrovské paelle – malinké brambory ve slupce s uzeným a zelím.

Co by to byla za vánoční výpravu, kdyby chyběly koulovačky, klouzačky, stavění sněhuláků, betlémků a vůbec všeho ze sněhu? Spadlo ho přesně tolik, aby bylo venku skvěle a byli jsme pořádně promočeni. Bylo to super, i když na běžky to nestačilo!

Samozřejmě jsme si v chaloupce topili, ozdobili jsme si stromek, pod kterým se postupně objevili dárky pro každého a taky dárky všech tří družin (ručně vyrobené aroma svíčníky, voucher do nového planetária Slezské univerzity, poznávací karty s přírodninami) a jeden oddílový (nové deskovky). Dlouho jsme zpívali, hráli nové deskovky a u toho mlsali cukroví, kterého se sešlo opravdu hodně (mamkám velké díky!).

Přestože jsme na neděli měli připraveny ještě další pokračování her, byl největší zájem o stavby ze sněhu a dovádění v něm. Postupně jsme balili, sekali dřevo ke kamnům, uklidili, co jsme mohli, vyhlásili vítěze soutěží, rozdali „gumáky“ a pak jsme se již s báječnou chalupou ve Stříbrných Horách rozloučili, zamávali sněhulákům a v začínajícím dešti jsme se autobusem a vlakem vraceli domů, do Opavy.

Tom Weicht, TOM Kadao, Opava