Co je vzácnější nad zlato a sůl? Aby odpověděli na tuto otázku a objevili tajemství životadárného pokladu, který na první pohled působí ještě prostším a všednějším dojmem, než sůl, přijeli do Opárna předškoláci z Lesního klubu a školáci ze Základní školy Jurta v Děčíně – Nebočadech na třídenní program o vodě.

Cílem lektorky Andrei Reisshauer bylo seznámit účastníky s faunou a flórou v potoce a v jeho okolí, zjistit kvalitu vody všemi smysly a prozkoumat, jak spolu v sousedství prosperují živé organismy a jak jejich život ovlivňují neživé součásti přírody. Pomocí pokusů přiblížit fyzikální a chemické vlastnosti vody.

Když se pustíme do zkoumání vody, určitě si namočíme alespoň ruce. Voda ruce chladí, je hladká, než ji zvíříme pohybem, vlní se jako průhledné sklo přes kameny a zpívá při tom. Zelené řasy jsou možná vlasy vodníkovy ženy a ryba v nich jí vypráví o příhodách z druhého břehu. Takové jsou první dojmy při posezení u potoka. Když začneme život blíže zkoumat, objeví se drobnější živočichové, které pozorujeme vodní lupou a následně  dostanou podle klíče své jméno. Dozvíme se, že ve vodě život začíná nejen lidem, ale i třeba budoucím letcům z hmyzí říše. Příjemným překvapením bylo nalezení živočichů, prokazujících čistotu vody v potoce.

Kéž by toto zjištění bylo dlouho platné. Představme si, jak potok sbírá vodu ze širokého okolí a protéká dlouhým údolím až do Labe, je vlastně poměrně snadné jej znečistit a důsledky zasáhnou velké množství živočichů a rostlin, pro které je potok domovem. S účastníky mluvíme o tom, čím se voda znečišťuje, jak tomu zabránit a jak se dá voda čistit.

Všemi smysly si ověříme slovníkové heslo, které hlásá: voda je čirá, bezbervá kapalina bez chuti a zápachu. Poslouží nám k tomu několik lahví různých druhů minerální vody a voda z kohoutku. Zjišťujeme, že některé příměsi ve vodě nejsou škodlivé, ale naopak zdraví prospěšné a léčivé. Zkoumáme barvu, vůni a především chuť minerálních vod a porovnáváme s vodou z kohoutku. Někdy není to zdravé také chutné.

Ukázka síly vody a její využití člověkěm je v místě konání programu – ve mlýně – názorně přítomná. Mlýnské kolo se otáčí a my si můžeme představovat, jak se v mlýnském složení díky síle vody mele obilí. Na venkovních vodních hrátkách můžeme pozorovat pohyb vody v rovném korytě, v zákrutách, zastavit ji přehradou a pak pořádně roztočit kola.

Co si účatníci z programu odnesli? Poznatek, že na vodě jsme všichni životně závislí, její čistota je pro lidské zdraví naprosto zásadní a jeji kvalitu můžeme ovlivňovat každý den svým rozhodnutím: „ Budu k vodě a s vodou šetrnný“.

A jedna hádanka od školáků na konec, co má voda v českém a německém jazyce společného?

Program vznikl v rámci projektu Ad Fontes a připravil jej náš německý partner Umweltzentrum Dresden.