V červnu na polích kolem Opárna dozrává obilí. Kdybychom se vydali na cestu v čase, před sto lety bychom zde potkali sedláky chystající se na nejdůležitější sklizeň roku, žně. Hospodáři připravují nástroje, z hor se sjíždí pomocníci a mlynáři očekávají vozy plné obilí k semletí. Nahlédnout do kroniky dřívějšího života a inspirovat se pro svůj současný svět přijeli žáci a žákyně z Míšně. S německou skupinou jsme tři dny testovali program Ve mlýně a na statku.

Každodenní povinnosti většiny lidí v minulosti se velmi lišily od našich. Vše se týkalo zajištění obživy, sebe, svojí rodiny, zvířat i plodin na poli a zahradě. Někdo by mohl namítnout, že dnes je úkol uživit se také středobodem konání většiny z nás. Naši pradědečkové však měli ruce plné práce a těma rukama vyráběli vše doma potřebné a přinášeli v nich na stůl obživu pro celou rodinu. Proces jak dostat z ruky do pusy byl všem známý. Jak se co vyrábí a jak to roste znalo každé dítě. Dnes se výroba stala neznámým územím a proto jsme se při práci ve skupině zaměřili na to, aby se znalost původu potravin, cestě na náš stůl a vynaložené energii, která se za plným talířem skrývá, dostala do povědomí účastníků programu. Seznámili jsme se s mlynářským řemeslem a naučili se rozeznávat druhy obilí. Žáci si sami si umleli mouku, vyzkoušeli primitivní i dokonalejší způsoby a sledovali rozdíly ve vynaložené práci a množství namleté suroviny.

Druhý den si z umleté mouky zpracovali těsto, roztopili kachlová kamna a upekli housky.

Společně jsme si vzpomněli na dětské říkanky o pletení housek, které se dají najít v obou jazycích. Přišli jsme na to, že v Německu je běžnější jiný tvar tohoto všudypřítomného pečiva.

Třetí den programu byl zaměřen na prozkoumání života zvířat na statku hospodáře a srovnání s podmínkami v současném velkochovu.

Žáci odjížděli po plně prožitém pobytu nadšení a s mnoha novými znalostmi. Také s vědomím, že na obou stranách hranice se dají nalézt v historii i současnosti každodenní události běžného života a sváteční okamžiky, které nás spojují. Máme mnoho společných tradic a zvyků a najdou se i pořekadla:

Täglich eine Scheibe Brot

macht uns satt auch in der Not.

Kde chlebíček jísti dává, tam se hladu nedostává.

lektor pilotáže Kateřina Pilátová