Je už prastarým oddílovým zvykem, že v čase pololetních prázdnin vyjíždíme na zimní lyžařské soustředění. A vždy na stejné místo. Na Benecko. Tam, uprostřed sjezdovek, stojí malá škola, která se pro nás stává základnou, kam můžeme nastěhovat saky paky a rozložit své spacáky.

I letos jsme se už dlouho dopředu těšili, připravovali lyže a balili vše potřebné. Ve čtvrtek při odjezdu jsme se sice nesešli všichni, několik kamarádů přemohla chřipka, ale dali jsme jim slib, že budeme lyžovat i za ně. A pak náš autobus, plný dětí a lyží, vyjel směr Krkonoše. Po skoro dvou hodinách jízdy jsme zastavili před známou školou. Přestěhovali jsme hromadu věcí a batohů dovnitř a povečeřeli z vlastních zásob. Ještě ten večer, po řádné aklimatizaci jsme se rozdělili do výkonnostních skupin, zahráli si pár her, chvíli bojovali s pavoukem Rudohlavem a šli spát.

Ráno po rozcvičce jsme konečně mohli vyjet na svahy. Každé družstvo si našlo podle obtížnosti ten svůj. Začátečníci zamířili na cvičnou loučku a ti úplně nejlepší se vydali sjíždět Kejnos nebo prudkou Lišku. Začali jsme do bílého sněhu malovat své obloučky a předvádět odvážné skoky a krásné pády. Ze sjezdovky jsme sjeli jen v čase oběda, pak trocha regenerace a znovu vzhůru dolů. Ze začátečníků se stali postupně lyžaři a z dobrých lyžařů mistři. A večerní lyžování, to byla teprve paráda!

Upravené sjezdovky, barevná světýlka na přilbách, no prostě krása. Ten den každý po večerce docela rád zalezl do spacáku, aby doplnil síly na druhý den. Sobotní ráno nás přivítalo novým sněhem, rozcvička venku jen v trenkách byla o to veselejší. Pak honem trocha hygieny, pořádná snídaně a znovu na svahy.  Čekal nás oddílový kontrolní závod. Každý borec jel na hranici svých možností, ale ten nejlepší byl jen jeden. Nenápadný Véna Bobeš Hanuš  zvítězil ve své  kategorii a dosáhl absolutně nejlepšího času. Na druhém místě skončil Matěj Mimoň Dušek a na tom třetím Maty Fox Nedvěd. V kategorii starších byl první Maty Erbr, druhá Áňa Blesková-Jančíková a to třetí místo obsadil Patrik Krteček Wenzel. 

Po  ukončení závodu jsme se znovu rozjeli po různých sjezdovkách, užívali a lyžovali až do úplného sebezničení. Na večerní lyžování jsme se sešli na naší nejoblíbenější sjezdovce a společně prožívali tu krásu tmy, bílého sněhu a světýlek.

No a pak tu byl najednou pozdní večer. Z posledních sil jsme se přesunuli do prostor školy, zavrtali se do spacáků a nechali si něco krásného zdát. Třeba o lyžování na Benecku. Ráno nás čekalo už jen balení, uklízení, hledání ztracených věcí a nalézání věcí, které sice nejsou naše, ale co kdyby. Vše jsme za použití značné síly nacpali do batohů, ty naskládaly do autobusu a ahoj Benecko! Zase za rok.

Děkujeme všem zúčastněným, že lyžovali i hlavou a bez úrazu.

Za admiralitu Míra Hepnar, TOM Kadet, Červený Kostelec