Již od ledna jsme plánovali nějakou zajímavou výpravu v době Velikonoc a volba padla na Slovenský ráj. Proběhlo zajištění noclehů, jízdenek a každý už se těšil do tohoto krásného koutu Slovenska.

Ve středu 17. dubna večer nastupuje 22 účastníků do vlaku. Lehátkovým vozem odjíždíme do Popradu a odtud osobáčkem do Vydrníku. Ve čtvrtek v půl osmé ráno nasazujeme batohy na záda a kráčíme do kempu v Podlesku.

Po hodince přicházíme na recepci, dostáváme klíče od chatiček Javorina a jdeme se ubytovat.

Už v 9 hodin vyrážíme na první výlet. Od kempu jdeme k Hrdlu Hornádu a pokračujeme Prielomem Hornádu. Tady na nás čekalo několik technických úseků, kdy jsme po stupačkách ve skále kráčeli přímou nad řekou.

V ústí Kláštorské rokliny odbočujeme a už jdeme korytem potoka a po několika žebřících stoupáme podél vodopádů. Jelikož zde byli téměř všichni poprvé, byl to moc zajímavý zážitek. Po občerstvení na Kláštorisku sestupuje k Tomášovské Belé a míříme do Sokolí doliny. Tady na nás čeká nejvyšší vodopád Slovenského ráje, a to Závojový vodopád vysoký 75 metrů. Díky slabší zimě není mnoho vody, přesto může každý obdivovat jeho krásu. Zdoláváme jej unikátní soustavou žebříků, lávek a řetězů. Pomalu jdeme zpátky do kempu. Po návratu se vypráví, co kdo viděl a už se těšíme na druhý den.  Únava dělá své a brzo řada z nás leží v posteli a nechává si něco pěkného zdát.

Páteční modré ráno nás díky skvělé viditelnosti vítá pohledem na Vysoké Tatry. Dneska nás čeká nejdelší výlet. Od kempu jdeme k Píle a k Velkému Sokolu. Vcházíme do rokliny a různě se brodíme vodou či přecházíme potok po mokrých kládách nebo přeskakujeme po kamenech. Občas tam někdo spadne a má pořádně mokro v botách. Čeká nás 2,5 hodiny chůze roklinou Velký Sokol skrz Kamenná vráta a Rothovu kotlinu.

Po zasloužené svačině sestupujeme opět k Píle, kdy cestou pozorujeme Královu Hoľu. Čtyři nadšenci si plní expedici „Bykárka“ – výstupem na blízký vrchol, který je pro ně středobodem světa. Následuje roklina Piecky s nejdelším žebříkem. Po výstupu už toho máme všichni až až a těšíme se na odpočinek v chatičce či restauraci Rumanka.      

Sobotní ráno opět ukazuje, že bude fajn počasí. Procházíme Prielom Hornádu až k Letanovskému mlýnu a vrchem jdeme na Tomášovský výhled.  Následuje nezbytné foto s touto známou skálou a „kochání se“.  Po sestupu míříme poslední částí Prielomu Hornádu na Letanovský mlýn a dále na Kláštorisko, kde si každý rád odpočine. Následuje hodinka a čtvrt chůze Velkým Kyselem. Pak už jen cesta dolů do kempu. Večer se mastí karty, kouká se na déšť a bouřku z okna a trochu se balí, protože v neděli po návratu z výletu odjíždíme domů.

Neděle láká si přispat, ale opak je pravdou. Po snídani vyrážíme již v 8.30 hodin, chceme si užít hor až do odjezdu. Na závěr pobytu jsme si nechali to nejkrásnější, a to Tiesňavu  Suchá Belá. Vody je po včerejším dešti o trochu více. Odměnou jsou nádherné vodopády např. Misový, Okiekový či Korytový. Následuje náhradní trasa Kyseľu s Obrovským vodopádem a hodinový průchod Malým Kyselem s Mechovým vodopádem a dutou vrbou „splněných přání“. Po návratu se musíme rychle vysprchovat, něco si uvařit, dobalit. V půl čtvrté nasazujeme batohy na záda a tím končí naše putování.

Odcházíme do Vydrníku na vlak a jedeme do Popradu. Po dvou hodinách čekání nastupujeme do lehátkového vozu a míříme do Prahy a do Kralup, kde jsme v pondělí v časných ranních hodinách.

Za čtyři dny jsme prošli všechny doliny v okolí Podlesku a nachodili více než 100 km. Počasí přálo během celého pobytu, a tak se velikonoční poznání Slovenského ráje opravdu vydařilo. Každý bude určitě rád vzpomínat na tuto romantickou krajinu našich sousedů.

Zdeněk Vejrosta, TOM Vltavský paprsek, Kralupy nad Vltavou