Od léta se chystám pro Tomíka či asociační web napsat článek o našem táboře. I když jsem ho několikrát zkoušel psát a upravoval, stále je v něm příliš hořkých a negativních vzpomínek, které nechci šířit mezi ostatní, a zrazovat je tak od bohulibé činnosti.

Aby ale čtenář pochopil kontext článku o podzimní výpravě, která se naopak velmi vyvedla, nastíním stručně celou situaci alespoň pár řádky.

Naše město se zapojilo do státního projektu boje proti kriminalitě. Jednou z jeho částí bylo i financování našeho tábora. Každý vedoucí má asi v oddíle tomíka, jehož rodiče nemají mnoho peněz, proto vynechává vícedenní akce. Věta, že „někdo zaplatí všem dětem tábor“ zněla jako pohádka.

Bohužel tato pohádka není z dílny Hollywoodu, proto nemá ani hezký děj ani hezký konec. V té době jsme se všichni, včetně městského úřadu, domnívali, že pro podporu projektu ze státních prostředků je třeba, abychom s sebou na tábor vzali romské děti.   To sám o sobě problém nebyl, sám je mám v oddíle, řadu místních Romů znám.  

Později se však ukázalo, že jsou to děti z vyloučených lokalit, což přineslo zásadní problémy. Přestože dítka byla super, jejich rodiče ne.

Jako hlavní vedoucí jsem se musel s několika dětmi z vyloučených lokalit během tábora rozloučit- dílem kvůli jejich zdravotním problémům, hlavně však kvůli téměř nemožnému zapojení dětí do běžného oddílového života a kvůli konfliktům, které tato situace přinášela. O věci jsem obsáhle spravil ustředí a člen vedení Tomáš Fusek se zúčastnil jednání, které se později mezi vedoucím, rodiči těchto dětí a zástupci místní samosprávy odehrálo.

Nyní už ale k naší podzimní výpravě.

Druhá část projektu zahrnovala víkendovou akci. Pojali jsme ji jako podzimní prázdniny nejen pro vytipovaná dítka, ale i pro náš oddíl. Vydali jsme se tedy jako zlatokopové do Albrechtic v Jizerských horách. Jak jsem již napsal výše, i my máme v oddíle romské tomíky, dítka z rodin, kde buď nejsou finance, nebo jsou rodiny znevýhodněny jinak.

Po předchozí letní neblahé zkušenosti jsem do našeho týmu přizval svého romského kamaráda Martina a npor. Bc. Honzu, šéfa místní policie ČR. To byla naše ochrana před „táborovými problémy“. Volba to byla správná, chlapi byli naprosto úžasní, děti je měly rády a perfektně jsme všichni spolupracovali. Pomohla mi i další zkušenost. Nenechali jsme si od úřadu vlády České republiky, odboru pro sociální začleňování mluvit do toho, koho vezmeme s sebou.

Všechna dítka jsme vybírali společně ve spolupráci se základní a pomocnou školou. Učitelé nejlépe vědí, které dítě je problémové, spadá do vytipované skupiny dítek, a přesto si zaslouží někam vyrazit.

 Tato akce byla nakonec jedna z nejlepších našeho mladého oddílu. Jediný problém, který se objevoval, byla sprostá mluva, to ale již po prvním dnu procvičování stehenních svalů v podobě dřepů „za odměnu“, bylo odstraněno.

Všichni úžasně spolupracovali a bavili se, proto nebyl problém si třeba půjčit skákací boty, které jsou teď u mnohých na seznamu pro Ježíška. Překvapivě i výlety do okolí všechny bavily, už jen proto, že jsme byli super parta. Na noční rozvážečku vzpomínají hlavně holky, kluky o hodinu rozdrtily.

Konečný výsledek této akce, kromě úžasných zážitků pro děti, které by se s námi normálně nedostaly, jsou další dva noví tomíci a chuť se dál zajímat o různé projekty, které můžeme pro všechny děti použít.

 A samozřejmě také to, že všichni, i ti, co se do projektu nevešli, jeli zdarma a oddílovou kasu to stálo pouze pár stovek korun.                                                                                                                               

Za TOM Liščata Jiří Martinek