Pred 20 lety se schylovalo ke konci vlady komunistu nad nasi zemi a o tuto zmenu jsme aktivne usilovali. Za 20 let mnozi z nas svym umem, pili a inteligenci dosahli profesnich uspechu a blahobytu, o kterem se nam za komunismu ani nesnilo. Budovani soukromeho uspechu jsme vykoupili tim, ze jsme az prilis ochotne odevzdali osud veci verejnych do chtivych a chamtivych rukou.

Skandaly dnesnich politiku sledujeme se stejnym znechucenim jako nekdejsi tupost tech komunistickych. Napric zemi se rozrostl bezprecedentni system korupce na komunalni, krajske i centralni urovni. Vstupenkou na lukrativni posty polostatnich podniku a organizaci s miliardovymi rozpocty je legitimace nebo spriznenost s velkou politickou stranou.

Nepozastavujeme se nad tim, ze v zemi, kde je pracovni sila 3x levnejsi nez v zapadni Evrope, je kilometr dalnice 2x drazsi. Nepozastavujeme se nad tim, ze narozeniny primatora ci statniho urednika rozhodujiciho o miliardach, stoji jeho \\\oficialni\\\ rocni plat. Nepozastavujeme se nad tim, ze miliardove verejne zakazky ziska ministrova firma s momentalne neznamym vlastnikem - akciemi na dorucitele. Nepozastavujeme se nad tim, ze byvaly premier vydelal desitky milionu na obchode s akciemi od podnikatele, kteremu predtim zajistil miliardovou dotaci. Nepozastavujeme se nad tim, ze vyroba tramvajenky s cipem stoji v Praze 10x vice nez v Londyne nebo v Parizi.

Vlekla vysetrovani, kdyz k nim vubec dojde, konci tim, ze obvineni se neprokazala. Pokud magistratni urednici uviznou v siti policie, tak jedine te svycarske nikoli ceske. V nasi zemi lze dnes ustat jakykoli skandal, za nekolik dni ho prekryje ten dalsi.

Hlave statu, zamestnane vlastni jesitnosti a bojem proti nebezpeci evropske integrace, nestoji korupce za pul slova. I kdyz je to dnes mene okate, media vedi o cem psat vic, o cem mene, o cem nic. Zatimco v dobach komunismu jsme museli prekonavat strach, nyni je prekazkou lenost. Nadavame na ceny, ale jsme lini zmenit banku nebo telefonniho operatora. Nechame se strihat jak ovce. Jsme lini se informovat, vytvaret si, prosazovat a branit svuj nazor. Misto prisunu a zpracovani informaci si vymyvame mozky stupidnimi serialy.

Misto zprav a nazoru cteme v bulvaru o celebritach, kdo komu zahyba a s kym. Nas narodni cynismus se asochisticky vyziva v tom, jak hrozne panuji pomery a sami krome vymysleni vtipu nedelame nic. Ti prihloupli se jeste rozciluji nad stotisicovymi platy, ale miliardove causy jim unikaji. Svou lenost pak omlouvame filozofii, ze \\\jsou stejne vsichni stejni\\\ pripadne \\\tihle budou jeste horsi\\\. Za nezajem a lhostejnost k osudu veci verejnych zaplatime vysokou cenu.

Korupce prodrazuje vetsinu investic financovanych z dani i z obrovskeho deficitu. Ukrajuje sance nasich deti, na nichz v soukromi tak usilovne pracujeme. Zadluzuje zemi, ktera bude jednou jejich. Dve nejvetsi strany si rozparcelovaly tuto zemi s tim, ze stejne budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak prezirave se k nam budou chovat.
Mysli si, ze staci provetrat strasaky, zahrat na strunu socialnich jistot pro jedny a strunu nizkych dani pro druhe. Technika jejich vladnuti pritom dlouhodobe vylucuje jedno i druhe. Monopol jedne strany v nasi zemi nahradila stridava a na komunalni urovni i spolecna vlada dvou stran, ktere se vzdycky nejak dohodnou. Je pritom zrejme, ze i ostatni strany vyuzivaji sve zaslepene loajalni \\\fanousky\\\, ochotne jim odpustit uplne cokoli.

Vedeni velkych stran sazi na to, ze se budeme bat zahodit nas hlas podporou malych, novych ci exotickych a ze nam nezbude nez zvolit jejich oranzovou ci modrou kosili blizsi nez toho druheho kabat. Kolikrat jsme uz slyseli, ze \\\neni koho volit\\\, mnozi volit nechteji a nepujdou. Kolikrat jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zduvodnovali
mensim zlem. Neni snad prave takovyto vynuceny hlas z rozumu ten \\\vyhozeny\\\? Jakou cenu ma vubec nas hlas, kdyz ho davame se skripenim zubu? Nikdo z nas si nedela iluze, ze by male politicke strany byly lepsi a cestnejsi nez ty velke. Moc korumpuje vzdy. Ale absolutni moc korumpuje absolutne.

Sance podzimu 2009 nespociva v konkretni strane ci programu, spociva ve zmene, v tom, ze premichame jiz zdanlive rozdane karty a dame pruchod nasi nespokojenosti alespon ve volbach, kdyz uz to neumime na namestich. Nemylme se, dve nejvetsi strany budou urcovat osud zeme i v budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantni chovani odmenime, odepreme jim tim duvod ke zmene a k obrode. Prejeme-li si zmenu jejich vedeni, pripadne v nich chceme pozdeji najit misto pro vlastni prave ci leve ambice, cesta paradoxne vede pres jejich podzimni volebni neuspech.

Mozna jsme se nekdy ptali nasich rodicu a prarodicu: \\\A proc jste s tim tehdy neco neudelali?\\\ Pripravujme si dnes odpoved pro nase deti.

Text vychází z myšlenek Jiřiny Šiklové. Do 28. srpna ho podepsalo cca 1000 lidí.