Každý pátek se v idylické klubovně uprostřed staré části města Brandýsa nad Labem schází téměř dvacítka tomíků. V prvních chvílích obíhají stromy na zahradě. Jejich počínání se zdá být na první pohled chaotické, ve skutečnosti má svůj hluboký smysl. Hledají totiž tvrdě bodované indicie. Někteří je najdou, jiní bohužel ne. Když chtějí, umí být Veverkové i užiteční. Teď například ze starých krabic vyřezali spoustu ptáků, bude jimi příští rok značena trasa pochodu na Helfenburk. Také umí v několika minutách zlikvidovat celý tác buchet a k tomu přikusovat jitrnice s chlebem. Po práci pak hry. Odhodit dřívko nohou co nejdál, to by jim docela šlo, alespoň některým. Je ale smutné, že svého náčelníka, pokud se podobné akce osobně zúčastní, nenechávají vyhrát a on si musí vymýšlet nejapné důvody, proč jeho výkon patřil k těm slabším. Ještě se mu pak nepokrytě vysmívají.

Takové pořádky by se v žádném slušném oddílu trpět neměly.

Jiří Chour