Je sobotní parné odpoledne a já projíždím nekonečně dlouhým údolím řeky Moravice až dojíždím na louku, na které táboří TOM BVÚ z Ostravy. Uprostřed tábora stojí vlajkový stožár, na kterém visí státní vlajka a vlajka TOM.

Hned po příjezdu mne vítá vedoucí tábora Akim a provází mne celým táborem. Ukazuje mi prostorné stany pro ubytování jednotlivých družin. Kam se hrabou podsadové stany. Všechny stany jsou vzorně uklizeny, oblečení srovnáno do komínků. Děti se aktivně podílejí na chodu tábora. Vůbec se mi nechce věřit, že se nacházím v chlapeckém táboře. Je zde všude obrovský pořádek. Jsem překvapen jak hezky se k sobě děti chovají. Vůbec si nenadávají a ve hrách spolupracují. Celý tábor trvá tři týdny na této základně. Hned poté odjíždějí tomíci na týdenní putovní tábor.

Je hrozné vedro a já odjíždím z tohoto tábora smočit své tělo do nedaleké Slezské Harty. Po cestě v autě plný nabitý dojmů sním o tom, zažít tento tábor jako dítě na vlastní kůži. Už jsem za svůj život absolvoval mnoho táborů, ale tábor BVÚ na mě udělal největší dojem.

David Šimek