Listopad se letos skoro celý halil do mlžné inverze. Náš oddíl Kadet Červený Kostelec měl ale štěstí na víkendové výpravy, při kterých jsme se dostali tak vysoko, že jsme si užívali sluníčka a krásných výhledů. Na začátku měsíce jsme vyrazili na celý víkend na chatu Arniku v Krkonoších. Pro Kadety zvyklé se pohybovat ve vodě a na vodě, to byl výlet netradiční a pro některé i značně tvrdý. Věnovali jsme se totiž turistice. Už výstup na chatu s batohy byl pro některé nekonečný. V sobotu jsme vyrazili směr Výsluní a Obří důl, kterým jsme stoupali až do sedla. Mraky jsme pomalu, ale jistě, nechávali pod sebou a začínal se nám otvírat pohled na Sněžku. Na závěrečný výstup jsme se museli trochu přiobléknout a některým přidat do batohu nějaký ten kámen, aby nám neuletěli. Na vrcholu jsme si udělali skupinové foto a seběhli jsme po polské straně zpět do sedla a hurá na Luční boudu. Na Luční už tolik nefoukalo, a tak jsme si chleba se salámem mohli vychutnat na sluníčku. Posilněni obědem jsme vyrazili na Výrovku, a tam jsme se začali vracet do mlhy. Na Richterových boudách jsme si dali malé občerstvení a už jsme se těšili na večeři. Večer jsme se pobavili u našich vypečených her a v neděli po úklidu chaty batohy na záda a přes Výrovku na Luční boudu, kde jsme si opět dali oběd. A pak nás čekal sestup údolím Bílého Labe až do Špindlerova Mlýna. Nezbývalo nám moc času, a tak jsme se snažili sestup urychlit, ale moc to nešlo. Naše nohy už byly dost unavené. Ale údolí Bílého Labe bylo moc krásné. S nadšením jsme uvítali Ťukyho s naším autobuskem, který nám jel naproti, kam jen to šlo. Byl to překrásný víkend. Mnozí z nás s překvapením zjistili, že i na té turistice něco je. Další týden nás čekal pravidelný bazén, ale hned další jsme opět vyrazili na hory. Tentokrát dokonce do ciziny! Vydali jsme se prozkoumat Park Narodowy Gór stolowych. Průzkum jsme zahájili v Parku Dinosaurů, v Karlově. A už tam na nás vesele svítilo sluníčko. A pak nás čekaly schody, stoupání, klesání a přenádherné výhledy. V pozdním odpoledni jsme se značně unaveni vrátili k našemu autobusku a vůbec se nám nechtělo zpátky do inverze.

Lenka Kejklíčková
TOM 19208 Kadet Červený Kostelec