Milé psaní přišlo od Václavy Unčidy Huškové z TOM Pěšinky a Ostříži. Jak tráví čas v době koronavirové, přemýšlí o táboře a pro jistotu sbírá kůru na fakule, si můžete přečíst níže.

Bydlíme v domě, kde je cca 800 obyvatel a polovina je vyššího věku. Takže jsem nejdřív šila roušky a taky se s jedním sousedem střídám v dezinfekci společných prostorů. Mezitím se plácám mezi úvahami, jak dlouho tohle může trvat a jestli bude vůbec možné mít tábor. K tomu to divné bezčasí: který je vlastně dnes den a datum? Všechno má tendenci splývat.

Tento týden jsem usoudila, že smůla a březová kůra na fakule se bude hodit třeba i příští rok. Tak v rámci dovolené osamělé zdravotní procházky ve dvou občas sedneme s mužem na kolo a zajedeme do lesa. Tak hluboko, aby nikomu neublížilo, když sundáme roušku a dýcháme neufuněný vzduch.

Nuda se zatím nedostavuje, takže Ti dnes kreslit ani háčkovat nebudu, ale nějaké hořce Ti přece jen posílám.   Vybírání ale bylo příjemné :-). Hořce jsou rakouské a kdoví, kdy se tam zase podíváme.

Hořcová výzva přijde jako na zavolanou pro děti. Jejich mamky jsou uhoněné. Pokud si vzaly pečování, přidělaly si práci vařením, při kterém si nadělají práci další. A pokud si vzaly práci domů, obyčejně ji dělají v noci a protože v obou případech je třeba nahradit školu a udržet děti doma.

Teď když smíme chodit po venku jen po dvou, vídám častěji než dříve ty jediné povolené skupiny - rodiny pohromadě včetně tatínků na procházce. I ty špatné doby mohou mít své lepší stránky.

Václava Unčida Hušková, TOM Pěšinky a Ostříži, Hradec Králové