Tuto a další pranostiky si vyslechly děti na programu v Oparenském mlýně, který se celý točil v kruhu ročních dob a zvyků našich praprababiček a jako voda na mlýnském kole.

I když každý trávíme čas různým způsobem, některé činnosti jsou mezi lidmi shodné, některé jsou i shodně oblíbené či neoblíbené, stejně tak je tomu v Čechách nebo v Německu, a stejně tak tomu bylo kdysi. Velký rozdíl vnímáme v tom, že se v současné době mylně cítíme na přírodě méně závislí, v obchodě je sekce sezonního zboží velmi úzká a termostat se dá nařídit na 22 C celoročně. Déšť vnímáme jako znepřijemnění výletu a mráz jako nebezpečí na silnici. Jak by se na náš život dívala babička? Ani paní kněžna nežila v takovém pohodlí. Každé roční období přinášelo počasí, práce a starosti, ale také svátky pro ně typické.

Proč na toho Václava máme připravovat ty kamna?  Všechny činnosti v hospodářství, kolem chalupy, na poli i u zvířat, v sadě i v lese, všechny prosby a děkování měly svůj stanovený čas. Pomocí pranostik si lidé upevňovali svůj každoroční kolovrátek, byl to jejich kalendář i když neuměli číst. A protože si lidé v bezprostředním kontaktu s přírodou uvědomovali svou závislosti přežití na její vlídné tváři, každoročně se tohoto kalendáře drželi. Nad zdejší krajinou držela ochranné ruce a křídla mnohá božstva. Za těmi posledními se chodilo do kostela a jejich svátky se tam světili. Tak každý svatý dostal místo i v lidovém kalendáři s obrázky a říkadly a připomněl tak, co kdy udělat.

V programu jsme se soustředili na obecné činnosti v hospodářství, pro Evropu před 100-150 lety univerzálními. Po obecném úvodu, jsem se zaměřili na podzim, kdy lidé dokončovali přípravy na dlouhou zimu. Václavové dávali znamení o spravených kamnech a hromadách naštípaného dřeva, svatá Edita pilně pole podmítá, ale svatý Michal, už z pole spěchal. Ve mlýně se pilně mlelo a v kuchyni u pece se připravovaly jablka na křížaly.

Když chcete sušit ovoce, potřebujete 1 sušárnu, do ní 200 kg ovoce, ostré nože, mnoho rukou a velkou hromadu dřeva.

Kdybychom žili ve mlýně nastálo, těch 200 kg bychom na podzim zpracovali několikrát, ale protože jsme tam byli jen na skok, stačilo nám 30 kg jablek a 5 kg hrušek, které jsme zvládli nakrájet, naskládat na lísky a nanosit dost dřeva, aby se ovoce vysušilo.

V sušárně se topí a děti se seznamují s tradicí ovocnářství v Českém středohoří. Nejdříve poslepu poznávaly sušené krajové ovoce – jablka, hrušky, švestky, meruňky rozinky, ochutnaly či očichaly i ovoce, které se tu dříve pěstovalo – mandle, mišpule, kdoule, oskeruše, moruše. Dozvěděly se, že z Českého středohoří se ovoce čerstvé či sušené dodávalo do blízkých měst, do lázeňských měst, i do vzdálenějších měst v Německu. Není divu, že sady zaujímaly významnou část zemědělsky obhospodařované plochy a sušárna ovoce byla v každé vesnici.

V jablkách i hruškách je mnoho vody, dle tloušťky jejich vysušení trvá 2-3 dny To, že je hotovo, se pozná tak, že křížala při přelomení křupne. My už hotovo máme, do ozdobených ltkových pytlíků si děti rozdělí 3 kila křížal. Ale dostane se na všechny, možná i na ochutnání rodičům, jestli ta dobrota nezmizí cestou.

Kateřina Pilátová