Sobotní Lidové noviny přinesly na hlavní stránce docela solidní zmapování našich a skautských  táborů.  Paní redaktorka si chvíli psala s naším ústředím - a světe, zboř se, byl z toho "otvírák" na titulní straně. Uvnitř listu je pak docela trefná glosa Petra Kamberského, níže pak moje reakce zaslaná redakci Lidových novin. Tak příjemné letní čtení, i když to místy nevyznívá moc optimisticky.

Tomáš Novotný

Za Setona to šlo (možná)  bez peněz. Dneska už fakt ne.

Děkujeme, náčelníku, že jste se nás zastal, chtělo by se s jistou dávkou nadsázky reagovat na glosu Chvála Setona, kterou v sobotních Lidovkách napsal Petr Kamberský.

Ale opravdoví  náčelníci, předsedové a nejrůznější vůdcové a instruktoři dětských oddílů a  spolků (těch, co pracují celoročně, vedou děti tu po skautsku, tu po indiánsku, tábornicky atd) jsou podle mého mínění za slova v sobotních Lidovkách (Chvála Setona, str. 8) vážně rádi. Stejně tak za článek Michaely Těšínské, která solidně a obsáhle  zmapovala stav naplněnosti , ba přeplněnosti dětských táborů a oddílů. O naše služby společnost stojí. Ocenit a zaplatit ty pluky vedoucích táborů a oddílů  nijak zvlášť neumí. 

Někdy mám totiž  pocit, že jsme vedle sportu v médiích  neviditelní . Táborové hry , stovky hodin dobrovolné (bezplatné, kdyby někdo nechápal, o čem mluvím!)práce na přípravě  všech těch oddílových a družinových schůzek, výprav, výletů, brigád. Koho to ale zajímá?  Ještě tak, když vyhoří skautská základna nebo když tábor skosí průjem. To pak jsme náhle vidět!

Uhodil jste, pane Kamberský,  hřebíček na hlavičku. Ve spolcích zoufale chybí peníze. Jedno číslo za všechny:  na stovky základen, tábořišť, chalup, srubů či kluboven, co jich naše oddíly spravují, uvolňuje stát prostřednictvím MŠMT  ročně něco málo přes dvacet milionů korun. Přitom doložitelné a  zmapované potřeby jsou  desetinásobné.

Dvacet milionů! Tyhle peníze slouží desítkám tisíc dětí a jejich vedoucích. Jen skautů je přes 60 000, tomíků skoro 10 000, dětí v pionýrských oddílech  17 000, jsou tu mladí křesťané, táborníci, woodcrafteři, stovky dalších spolků a společků.   Roky leštíme  kliky na ministerstvech i v parlamentu, většinou marně.  Nedávná  snaha přidat do rozpočtu na investice pro naše spolky  alespoň pár milionů neprošla o pět poslaneckých paží.  Proč, proboha?  Už nejméně dekádu se nám nedaří s tímhle požadavkem v parlamentu a školském ministerstvu  prorazit. V provozních penězích je to o něco málo lepší, ale i tam je to boj o zrno. O penězích v řádu miliard či vlastní agentuře si můžeme nechat jen zdát. Po tom snad ani netoužíme. Po situaci, kdy nebudeme žmoulat čepici a budeme moci nějakou tu pětku vynaložit i na odměňování vedoucích, určitě ano. O tom posledním se spolkům dětí a mladých lidí totiž může jen zdát. Jistě, naše činnost je z podstaty dobrovolnická a je to tak v pořádku. Nikdo nepomýšlí  na trvalý plat za oddílovou práci s dětmi. Současný nedostatek financí kombinovaný se striktními , složitými a stále vylepšovanými pravidly však neumožní, abychom se alespoň přiblížili prostředí sportovnímu. Proč neumožnit, aby si vedoucí alespoň tábor, kde 15 dní pečují o dítka ve dne v noci, nemuseli hradit ze svých peněz? Proč nenajít peníze na občasnou odměnu výborným šéfům oddílů, kteří  svou prací mezi dětmi doslova žijí, a to na úkor rodin, svého pohodlí a materiálního blaha?
Námět pro poslance, ministry školství, vládu…Po kolikáté už.

Tomáš Novotný, předseda Asociace turistických oddílů mládeže