Když jsem se v lednu tohoto roku přihlašovala na kurz programových vedoucích, mojí prioritou bylo strhnout pro tento kurz co nejvíc vedoucích z našeho oddílu. Jako sparing partner mi nakonec posloužila kolegyně z oddílu, která již program delší dobu nevytváří, ale říkala, že by byla paráda, vrátit se zpět do role dětí, pro které je program přichystaný. Vzhledem k tomu, že začínala v oddíle jako dítě, oddílem prochází její vlastní děti a je to osoba, jíž si nesmírně vážím, změnila se moje priorita na to, aby si to opravdu užila ona. Z důvodů ať už nedostatku času nebo jiného, jsme se tedy na tento kurz přihlásily pouze my dvě.

Ve čtvrtek jsme si sbalily všechno potřebné a v pátek vyrazily. Každá po vlastní ose. Místem setkání měly být Pardubice. Výborný plán. Vlak z Olomouce měl zpoždění pouze pár minut, ale na přestup do Hradce Králové to rozhodně nestačilo. Kolegyně mi líčila, jak mávala odjíždějícímu vlaku, ve kterém si myslela, že sedím a jedu vstříc krásnému víkendu. Zvoní mi telefon. Po zvednutí mě čekal udýchaný hlas se slovy: „Já to nestihla,“. Vypukla jsem v smích.  Podařilo se mi jen říci: „V klidu, já nejsem ani v těch Pardubicích.“ České dráhy nezklamaly. Po slavnostním setkání jsme daly ledové kafe, vyhledaly nový spoj, spojily se s lektorem akce, omluvily se a čekaly na přípoj do Dědova. Pouze s hodinovým zpožděním, jednou autobusovou náhradní přepravou nás čekal bonus v podobě auta s řidičem na teplickém nádraží. Ten nás dovezl přímo před dvě stě let starou krásnou chalupu.

I když s hodinovým zpožděním, všichni na nás počkali tak, abychom mohli zahájit víkend společně. Víkend, o kterém nikdo nevěděl, co mu přinese. Dokonce jsme se dozvěděli, že jsme první účastníci nového kurzu, který asociace pořádá.

Na začátku se nás Permon zeptal, co od tohoto kurzu očekáváme. Odpovědi byly různé, ale přesto měly vlastně stejné „jádro pudla“. Chtěli jsme se dozvědět více věcí o tom, jak program vytvořit, jak ho vést, jak sestavovat hry, proč jednotlivé hry dávat v určitém odstupu nebo jak vytvořit úplně novou hru. Po úvodním slovu to vypadalo jako ve škole na přednášce.  Téměř se kouřilo z per a notýsků. Bylo tolik nových informací, které na nás Permon chrlil. Po prvním bloku nám s úsměvem sdělil, že všechno má pro nás v kostce sepsáno.

Jelikož jsme se neznali, přišli na řadu seznamovací hry, tzv. ledolamky. Pěkně jsme se u nich zapotili, ale za tu legraci to rozhodně stálo. Když jsem si myslela, že dnes už bylo dost informací a že už půjdeme spát, spletla jsem se… Teprve teď to dostalo spád. Permon společně se svou kolegyňkou Klíštětem na nás přichystali večerní hru. Samozřejmě parádně motivovanou, dokonce i se scénkou. Hra, kde se banda dospělých musí učit krkolomná kouzla a zaklínadla, u toho ještě dělat zcela jednoduché pohyby svým tělem, mě přesvědčily, že už mi krátkodobá paměť neslouží tak, jak bych chtěla a synchronizace těla s mluveným slovem je vlastně téměř nereálná. Hlavou mi problesklo: „Kolikrát tyhle věci chceme po dětech, aniž bychom si to nejdřív vyzkoušeli na sobě…“.

Druhý den ráno se na nebi objevily provazce deště. Přišla chvíle, aby nám oba školitelé předvedli, jak v praxi vypadá improvizace. Až neuvěřitelné množství her, které jsou prvotně určeny ven, jsme si s menšími či většími omezeními, mohli zahrát i v chalupě. Pak přišel úkol pro náhodně sestavené pracovní skupinky. Připravte tábor na téma „Ať žijí duchové“, kostru programu, motivaci, způsob bodování, cíl, vyvrcholení a jednu podrobně rozpracovanou etapovou hru. Termín: neděle ráno. Několik z nás ještě nemá vymyšlené etapovky ani na svůj tábor a teď za jeden den máme dát dohromady tábor na jiné téma?? Za jeden den… Ale což, s chutí do toho…

Odpoledne konečně vykouklo sluníčko. Využili jsme tudíž krásného počasí a šli si zahrát hry ven na zahradu. Čekala nás hra původem až ze Švédska brennball – mj. výtečná hra, různé honičky a bojovky. Tzv. drobničky – hry jednoduché jak časově, tak na pomůcky, dokonce i hru motivovanou jednou nejmenovanou deskovou hrou. Večer nás čekala cesta do budoucnosti, kde se mi podařilo doslova umřít. Opět skvělá motivace, scénka, u které dostáváme na výběr - hrát či nehrát. Jedna polovina mého já říkala: „Běž přece rychle pryč“, ale ta druhá si stála za svým: „Zůstaň, přece chceš vědět, jak to dopadne“. Jenom hra a takový vnitřní boj? To jsem opravdu nečekala.

Pozdní večer nám zpříjemnila jedna z účastnic. Měla připravený báječný hospodský kvíz.                                              

V neděli ráno nás čekala prezentace našeho víkendového úkolu. Bylo fajn vidět, jak se jedno téma dokázalo pojmout tolika různými způsoby. Jak si na tom každý našel to svoje a v podstatě to udělal k obrazu svému. Hold lidská představivost a kreativita jsou nekonečné a hlavně – při práci s dětmi naprosto nepostradatelné.

 Nakonec jsme celou akci vyhodnotili. Řekli jsme si, zda celá akce splnila naše očekávání, se kterým jsme v pátek přijeli a čím nás tento kurz obohatil. Dokonce jsme splnili i Permonův cíl – každý z nás si odvážel minimálně tři nové hry pro svůj oddíl.

Za mě bylo fajn si vyzkoušet hry i z pohledu dětí, vyzkoušet si součinnost s jinými lidmi, vyslechnout spoustu informací, jak jinde probíhají schůzky, akce, tábory, slyšet moře nápadů a taky se setkat s lidmi, kteří řeší nebo řešili obdobné problémy jako my. Z tohoto víkendu si odvážím odvahu dělat věci opět trochu jinak, s rozmyslem. Co dětem můžu a chci připraveným program předat, čím je mohu namotivovat, nebo jak udělat program zajímavým pro všechny. Jak nezapomenout ani na jedno dítko, aby si zažilo svůj úspěch. Odvážím si taky spoustu motivace a inspirace od ostatních, za kterou opravdu hodně děkuji. A taky jsem zjistila, že spousta věcí nefunguje sama od sebe. Pokud nic neřeknu, nic se nezmění.

Vzpomněla jsem si na jeden citát, který by mohl ukončit mé noční psaní o kurzu pro programové vedoucí. Vím, že většina z nás nejsme učitelé, ale určitě se shodneme, že jsme lidé směřující ke smysluplnému naplnění volného času dětí…

„Nejvýznamnějším uměním učitele je probouzet v žácích radost tvořit a poznávat.“ — Albert Einstein

Radka Rochlová

TOM 3003 Pawnee, Bystřice pod Hostýnem