Jééé, zase nějakej kurz… Zase se budeme něco učit… Mně se tam nechce…

Vše je jinak. Kurz? Zábava, to je to pravé označení instruktorského kurzu určeného začínajícím rádcům a i těm zkušenějším.

Podívejme se na INKU od zahájení.

Na nádraží na samém konci světa přijede vlak. V našem případě autobus, neboť byla výluka. A z něj vystoupí plno mladých lidí, kteří po sobě pokukují a je jim jasné, že všichni společně míří na kurz. K tomuto hloučku promluví neznámý pán, říkejme mu Permon. Je to vlastně jeho přezdívka, tak proč mu říkat pán. Všechny účastníky kurzu si svolá a promlouvá k nim. Krátká prezenčka a bez dlouhých řečí Permon určuje cíl poloviny našeho pochodu na Polanu.

A tak to všechno začalo. Účastníci kurzu, prckové se nesměle odebírají k velké turistické mapě a hledají, odkud a kam půjdou. Vydávají se na pochod s bagáží na zádech. Obydlená část země pomalu mizí za jejich zády a otvírá se náruč přírody. Netuší, co je čeká, drží se svých kamarádů, se kterými přijeli, ale Permon má v plánu tyto skupinky rozdělit a spojit všechny v jednu partu.

Hned na začátku, tedy u rozhledny, všem zavazuje oči a nechá většinu na pospas čtyřem lidem, kteří jsou vidoucí. Neznají se, ale musí si důvěřovat, neboť úkolem je dojít na rozhlednu a pohlédnout do kraje očima vidoucího a následně pod jeho vedením dojít na místo kurzu, což je vzdálenost více než kilometr. Představte si, že nevidíte a máte rozdělat oheň a uvařit pro pět osob! Zvládli to. A to byla jen jedna z aktivita.

Během kurzu se prckové stali kouzelníky, řidiči kamionů, horolezci, kteří zdolali v jeden den několik osmitisícovek, zúčastnili se zasedání OSN, vystupovali v televizi, zahráli si velmi netradiční člověče, nezlob se, podle mapy se rozutekli do prostoru kolem základny hledajíc body v mapě vyznačené a zvládli spousty dalších pohybových her. Přespali noc pod širákem, každý jen sám se sebou. A nakonec společnými silami uspořádali slavnostní oheň.

Nesmíme zapomenout, že se na kurzu také jedlo a to bych vám přál zažít!

INKU – kurz, zábavou propletených pět dní v horské přírodě, kde se z lidí z celé České republiky stala parta, která by spolu chtěla být déle. Neúnavní organizátoři pod vedením Permona připravili program, který měl neskutečný spád. Žádné únavné přednášky, ale spousta her a zábavy.

Já, ač oddíl vedu již několik let, musím říci, že celý kurz byl inspirující a odnáším si z něj spousty podnětů, které obohatí naši oddílovou činnost. Byl jsem na kurzu nezávislým pozorovatelem, a tak mohu psát s nadšením tyto řádky.

   Jiří Černer Červenáček, TOM 1918 Stopaři