Vítám Tě, milý čtenáři, a přináším Ti povídání o 31. letním turistickém srazu tomíků, který se konal ve dnech 20. – 26. srpna léta Páně 2012 v Humpolci. Našemu oddílu Šlápoty Hněvkovice u Humpolce byla dána důvěra, a tak se tomíci sjeli do srdce Vysočiny, aby mohli celý týden poznávat a obdivovat její krásy. Program byl velmi nabitý, to abychom naše návštěvníky nenudili, až jsme měli strach, že není v našich silách jej splnit. Dopředu mohu prozradit, že se povedlo, ale nepředbíhejme, začněme pěkně od začátku.

Pondělní příjezd byl mírně hektický, ostatně jako všechny příjezdy, ale naštěstí byli všichni tomíci ubytovaní v prostorách internátu České zemědělské akademie jen pár kroků od vlakového nádraží, takže jsme se šťastně našli. Celkem se srazu zúčastnilo 57 tomíků a  přijeli zástupci oddílů Divočáci Frýdlant nad Ostravicí, Draci Kroměříž, Hroši Chodov, Javory Černuc, Sojčata Žitenice, Výrové Louny Postoloprty a samozřejmě pořádající Šlápoty Hněvkovice u Humpolce.

Zahajovací večer zpestřil svou návštěvou sám náčelník, tedy předseda Asociace TOM, Mgr. Tomáš Novotný, který nám popřál hodně zdaru a žádné puchýře. Když jsme se všichni představili a seznámili, přišly na řadu v našem oddílu tolik oblíbené hry. Rozproudili jsme krev a moc jsme se nasmáli. Po vydatné večeři jsme si ještě zazpívali s kytarami a hurá do hajan.

Úterý bylo ve znamení desetikilometrového pochodu po krásách řeky Želivky, která v okolních lesích prohloubila malebná údolí. Abychom jen nepochodovali, ale také se něco dozvěděli, zastavili jsme se na exkurzi v místní hydroelektrárně a v Želivě jsme navštívili klášter premonstrátů z poloviny 12. století, jehož nedílnou součástí je perla gotické architektury - kostel Narození Panny Marie. Znavení horkem jsme smočili své unavené nožky v chladných vodách řeky Želivky a poté jsme se autobusem dopravili zpět do Humpolce, kde na nás již čekala večeře.

Středeční program nás zavedl do okresního města rekordů – Pelhřimova a navštívili jsme i blízké poutní místo – Křemešník. Všude nás doprovázel člen KČT Pelhřimov pan Macháček, který ví o Pelhřimově a jeho okolí první poslední a rád se s námi o své znalosti podělil. Nejprve jsme navštívili muzeum s poetickým názvem Zlaté české ručičky. Základem expozice tohoto muzea je světově unikátní kolekce výrobků ze zápalek čítající 80 staveb z 820 215 zápalek, jejímž autorem je pan Tomáš Korda z Vrchlabí. Po nábřeží říčky Bělé jsme se přesunuli do historického centra a postupně jsme navštívili všechna pelhřimovská muzea. Těm nejmenším se samozřejmě nejvíce líbilo v místním podzemí, kde jsou umístěny expozice Muzea strašidel a Pelhřimovského pekla. Starším účastníkům se nepochybně líbila Síň Lipských aneb První české MÚZYum, která mapuje život a tvorbu dvou nejslavnějších pelhřimovských rodáků, Lubomíra a Oldřicha Lipských.

Věž kostela sv. Bartoloměje nám umožnila shlédnout celý Pelhřimov z ptačí perspektivy. Mnozí z nás se zde navíc zúčastnili plnění rekordu a 135 schodů šlapali s kozou na zádech. Poslední atrakcí před odjezdem na Křemešník bylo Muzeum rekordů a kuriozit ukryté v historické věži Jihlavské brány.

Krátce po poledni už jsme stoupali do schodů rozhledny Pípalka na Křemešníku. Tady jsme měli díky krásnému počasí celou Vysočinu jako na dlani. Od poutního kostela jsme se vydali po křížové cestě ke křišťálovým křemešnickým studánkám. Zdejší voda má prý blahodárné účinky. Příjemně osvěženi jsme se vraceli zpět do Humpolce a už jsme se těšili na dobrodružství dalšího dne.

Čtvrtek jsme strávili v Humpolci a jeho lesnatém okolí. Třetí den bývá kritický, a tak byl výlet pojat oddychově. Samotným Humpolcem vede nenáročná městská naučná stezka Po stopách historie, která návštěvníky na deseti zastávkách upozorňuje na největší historické a architektonické skvosty „Českého Manchesteru“. Výchozí i konečný bod trasy se nachází na Horním náměstí, středobodu Humpolce, odkud se rozvíjejí i další turistické možnosti.

Sluníčko začínalo příjemně pálit, a tak jsme se rozhodli, že raději vyrazíme do přírody. Naše cesta vedla z náměstí přímo na školní statek, který se nachází v rozsáhlém lesoparku podhradí hradu Orlíka. Kromě běžných domácích zvířat jsou tu k vidění peruánské lamy, černé kamerunské kozičky, mongolské ovce a pávi. Malá zoologická zahrádka se líbila hlavně těm nejmenším. Přes areál školního statku jsme se napojili na Naučnou stezku Březina, jejíž jméno je odvozeno od Otokara Březiny, ředitele zemědělské školy v Humpolci. Jedná se o příjemnou lesní procházku s šestnácti panely o délce necelých 10 km. I když jsme prošli jen jejím okrajem, dovedla nás k bývalým podzemním štolám, hradní studni, třem jezírkům, židovskému hřbitovu a hlavně na samotný hrad Orlík, pomyslný cíl dnešního dne. Hrad nás přivítal zahalen v poledním sluníčku, takže nabízel příjemné slunění na hradbách i osvěžující stín hradních kobek. K vidění toho bylo opravdu hodně. Plně funkční hradní kuchyně s unikátní chlebovou pecí, hradní muzeum a galerie či pranýř a popravčí špalek na hlavním nádvoří. Když jsme se dostatečně vyřádili byl čas na cestu k pověstmi opředeným kamenům v podhradí. Čertovka a Andělka jsou skryty v hustém lesíku, takže neposkytují žádný výhled do krajiny, přesto je vrchol Čertovky cílem mnoha návštěvníků. Nachází se tu totiž otisk čertova kopyta a údajný vchod do pekelné říše.

Kolem třetí hodiny už jsme zase stáli na Horním náměstí. Tady jsme si dali konečný rozchod, aby měl každý možnost vidět to, co ho nejvíce zajímá. A že toho není v Humpolci málo: Muzeum Dr. Aleše Hrdličky nabízející pět stálých expozic, kostel sv. Mikuláše, Židovská synagoga, Toleranční kostelík, Evangelický kostel, pomník „nejslavnějšího“ občana Hliníka v městském parku Stromovka či recesistické Hliníkovo muzeum - HLINÍKárium - v budově kina na Havlíčkově náměstí.

Pátek jsme strávili v příjemné společnosti členky KČT Havlíčkův Brod paní Kohoutové, která nám ukázala to nejhezčí z Havlíčkova Brodu a okolí. Po cestě z Havlíčkobrodska na Žďársko jsme nemohli opomenout Žižkovu mohylu, místo údajného skonu husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova.

Po příjezdu do Žďáru nad Sázavou nás uvítal vedoucí TOM Tuláci pan Sýkora, který nás prováděl po krásách svého města. Nejvíce nás ovšem zaujal kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, dílo světoznámého barokního architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela, jež zde dokázal vytvořit monumentální stavbu ve stylu barokní gotiky, která nemá ve střední Evropě obdoby a je právem zařazena do Seznamu světových kulturních a přírodních památek UNESCO. Kromě Zelené hory jsme navštívili i areál bývalého žďárského cisterciáckého kláštera, kde je k vidění unikátní Muzeum knihy.

Michal Olšiak, sochař a malíř narozený ve Žďáru nad Sázavou, nám svými překrásnými sochami zpříjemňoval cestu autobusem. U mnohých jsme samozřejmě zastavili. Přímo u Pilské nádrže nad Žďárem je umístěn hraniční kámen připomínající původní zemskou hranici mezi Čechami a Moravou. U Hamrů nad Sázavou jsou umístěny hned dva monumenty – Hamroň (jakýsi „žabošnek“) a Kůň vytahující povoz z bažin. A protože se našeho srazu účastnili i tomíci z oddílu Hroši Chodov, nemohli jsme vynechat sochu Hroši ve Škrdlovicích.

Náročný den jsme zakončili ve společenské místnosti. Vzájemně jsme se naučili spoustu nových her a došlo i na výměnu zkušeností s vedením oddílů. Nechyběla ani kytara, takže jsme hraní a besedování prokládali oblíbenými písničkami a bylo nám dobře.

V sobotu bylo na programu Světelsko spolu se záchranou stanicí Pavlov a středem České republiky v Číhošti. Milým průvodcem pro tento den byl pan Vála, člen KČT Světlá nad Sázavou. Ve Světlé nad Sázavou jsme navštívili historické centrum a prošli jsme se i přímo pod ním spletitými katakombami světelského podzemí. Světeláci nás obdarovali překrásnými skleničkami, nasytili nás výborným gulášem a dokonce jsme se stali účastníky pochodu Cestami Jaroslava Haška, který pořádal místní Klub českých turistů. Cesty Jaroslava Haška vedly na nedaleký hrad Lipnice nad Sázavou. Navštívili jsme nejen hrad, ale i Památník Jaroslava Haška v jeho rodném domě v podhradí a unikátní Národní památník odposlechu v lomech pod Lipnicí.

Na stanici ochrany fauny v Pavlově jsme se dozvěděli mnoho zajímavého o ochraně přírody a hlavně jsme si prohlédli spoustu zajímavých zvířat, která bychom ve volné přírodě jen těžko mohli pozorovat. Největší atrakcí byl samozřejmě večerníčkový Vydrýsek. Z Pavlova vedly naše kroky do Číhošti, známé mimo jiné tzv. Číhošťským zázrakem, jehož pohnutou historii jsme si v místním kostele vyslechli. Střed České republiky byl posledním sobotním zastavením.

Nedělní dopoledne jsme strávili na Horním náměstí v Humpolci. Probíhalo zde slavnostní defilé soutěžících jezdeckého klání závodů Zlaté podkovy a kromě koní, jezdců a kočárů bylo k vidění vystoupení orchestru místní Základní umělecké školy a pozadu nezůstaly ani mažoretky. Poté co se jezdci se svými svěřenci odebrali zpět na kolbiště Zlaté podkovy, jsme se i my, tomíci, museli rozloučit. Každý účastník dostal na památku malou botičku a balíček propagačních materiálů ze všech míst, která jsme navštívili. Věděli jsme, že to přijde, ale přece nám bylo smutno. Týden plný přátelství a pohody skončil a nezbývá než se těšit na příští léto. Tak ať je nás příště víc...

Míša Košánová, TOM Šlápoty Hněvkovice u Humpolce