Letos jsme se vydali již pojedenadvacáté na naše tábořiště u Blatné v Jižních Čechách. Třetí dekádu svých letních táborů jsme zahájili celotáborovkou Jihočeský Jarmil 2012.

Ptáte se, kdo to ten Jarmil je? Jarmil „byl“ známý jihočeský režisér populárních filmů a po něm je také pojmenovaný "filmový festival Jihočeský Jarmil". No, a protože jsme tomíci zvídaví a ničeho se nebojíme, vždyť jsme z Prahy, že :), tak jsme se rozhodli, že všem místním filmařům vypálíme rybník a natočíme vlastní snímky, které do soutěže přihlásíme.

Naše třítýdenní putování za filmovými veledíly jsme začali zhlédnutím filmu Podivuhodný příběh Arnošta Mrkvičky, který posléze posloužil jako námět ke třem vzniknuvším snímkům. Bylo to zvláštní, když na našem táboře, kde elektrika není a nikdy nebyla vítaná, se najednou objevilo plátno, projektor a uprostřed lesů vyrostlo hezké minikino, uprostřed tábora pak obří televize, kamery atd.

Každý den jsme bojovali s českými filmy, každý den poznávali jednu z filmařských profesí, každý den se z nás stávali lepší a lepší filmaři. Ve štábu měl každý své místo, každý totiž zastával důležitou pozici, a tak se po loukách prohánělo plno režisérů, kostymérek, skriptů, scénáristů apod. Nejnáročnější při tvorbě našich snímků byla patrně skladba scénáře, nejdůležitějšího dokumentu, podle kterého se následně natáčelo. Tyto téměř „profi“ materiály máme stále uchované a jistě je časem nabídneme Spielbergovi, Troškovi nebo Hřebejkovi k nahlédnutí. Je zde totiž popis scén, lokace pro natáčení, dialogy, no zkrátka vše, co má správný scénář, vedoucí k filmařským metám, mít. Na konci tábora jsme se pustili do toho zásadního, a sice do samotného natáčení. Tři kamery šlapaly jeden jediný natáčecí den na 110% a všichni si vyzkoušeli, jaké to je býti "na place". Den to byl vskutku náročný, ale to ještě nikdo nevěděl, co čeká ty nejstarší, tedy režiséra se scénáristou: střih. Za tímto nenápadným slůvkem se totiž skrývalo pěti až desetihodinové noční vysedávání u počítače a finální úprava filmu. Proč jsme tak spěchali? No protože Jihočeský Jarmil byl již za dveřmi a kino v Blatné již netrpělivě čekalo na naše umělecká díla. A tak jednoho krásného dne na konci července postávala asi třicítka malých tomíků před kinem a čekala, co se bude dít. A dělo se!

Jihočeský Jarmil začal, ctěné diváctvo z řad rodičů se pobavilo a nejlepší filmaři byli oceněni malým keramickým Jarmilem, který jim bude připomínat toto léto před kamerou.

Tábor je za námi a já mohu s potěšením konstatovat, že se opět povedl, počasí bylo ucházející, doktora jsme ani jednou navštívit nepotřebovali (což bylo dobře, neboť hádat se kvůli nejasnostem se souhlasy rodičů jsme vážně nechtěli), vytvořili jsme tři cca desetiminutové filmy a bylo nám prostě dobře.

Ondra Šejtka, TOM S.T.A.N.