Plzeňáci na pevnosti Boyard

Blížící se konec školního roku jsme se rozhodli pojmout netradičně. Vypravili jsme se společně s dětmi z Plzně Doubravky na pevnost Boyard. Nebylo to do Francie, ale pod plzeňský vrcholek Chlum. Na konečné stanice trolejbusu na nás čekala „němá“ asistentka Boyarda, která nás lákala na prima akci. Protože nemohla mluvit, snažila se nám to přetlumočit pouze rukama. Po silnici – kousíček – řeka – most se střechou….Nedalo nám  zas tak velkou práci zjistit, kam máme jít. Na mostě přes potok seděla Pája, majitelka pořádající agentury, a za to, že jsme uhádli její jméno, nám sdělila cestu ke svým přátelům a pevnosti Boyard.

Naším úkolem bylo úspěšně projít sedmi úkoly, za což jsme dostávali kuličky. Za nekamarádské chování nám byly kuličky odebírány. Pokud jsme úkol nesplnili, mohli jsme je získat za hádanky, které jsme dostávali od Hádankářky. Při jedné hře se dva kluci nepohodli a byli odvedeni jako zajatci. Následně jsme si je museli vykoupit. Nakonec to vyřešily 4 kuličky a 2 úkoly. Při dalším úkolu jsme se zase začali hádat a nadávat tomu, kdo úkol pokazil, tak nám Pája sebrala kuličky všechny.

V prvním úkole jsme se postavili do kruhu levým bokem, chytli se vzájemně s někým za ruku. Otočili jsme se pravým bokem a udělali totéž. Vznikla dokonalá motanice, o níž jsme si mysleli, že se nemůžeme nikdy rozmotat. Nakonec se nám to ale povedlo. Museli jsme však do toho zapojit náš um a spolupráci.

Druhým úkolem byla pavučina, kterou jsme měli prolézt a z druhé strany dopravit 7 desek s čísly. Pokud jsme se lana dotkli, zmrazilo nás to a vysvobozeni jsme byli až po té, co se nás někdo dotkl. Nebylo to jednoduché, ale zvládli jsme to.

Třetí úkol byl přechod bažiny. Pomocí 7 desek, které jsme si přinesli z pavučiny jsme se museli všichni dostat na druhý konec bažiny. Chvilku to potrvalo, než jsme zjistili jak, ale nakonec byli na druhé straně všichni.

Čtvrtým úkolem byly různé rébusy a hry, které jsme plnili ve skupinkách. Zde jsme nezískali všechny možné kuličky, a proto nám Hádánkářka nabídla, že pokud vyhrajeme boj v přetahování s vedoucími, kuličky dostaneme. Čtyři vedoucí proti třiadvaceti dětem neměli absolutně žádnou šanci. Kuličky byly naše. Hurá.

Ke splnění pátého úkolu jsme dostali dlouhou děravou instalatérskou trubku, pomocí které jsme měli naplnit skleněný demižon nahoře na kopci. Problém nastal již v okamžiku, kdy jsme ji měli naplnit vodou z nedalekého jezírka. Nakonec jsme ale zkoordinovali své pohyby, ucpali díry a štafetově si trubku předávali až se nám postupně podařilo demižon naplnit. Že jsme se ale zapotili.

V šestém úkolu jsme museli na ukazováčcích překutálet dlouhou tyč na určitou vzdálenost, nabrat kroužky a postupně je dokutálet zase zpět.

Posledním úkolem bylo, aby se celá skupina svázala lanem přes rukávy a nohavice během 5 minut. Takto svázáni jsme byli až do konce hry. Od organizátorů jsme si museli vyhádat indicie k tajence. Po vyluštění jsme dostali Viktorka – velbloud a pivo. Co jiného to mohlo být než Plzeň.

Dostali jsme tašku klíčů s písmeny, museli si najít ty správné, které na sobě měli P – L – Z – E – Ň a těmi si odemknout poklad. Pokladem byly bonbony a placky pevnosti Boyard.

Domů jsme se vrátili plni nezapomenutelných zážitků, unaveni, ale spokojeni. Za to vše patří dík pořádající agentuře najednelodi.cz. Celá akce byla dotována z grantu neziskové mládeže.

Iva Mathlouthi Svobodová, oddíl Hyperion 4720 Plzeň