První pokus o letní táborovou školu se uskutečnil v červenci 1998 v
Dědově na naší spolkové chalupě. Pod názvem \prázdninová škola\ tu
probíhalo šestidenní soustředění pouhých sedmi tomíků pod vedením Petra
Kasala a Petra Vyšohlída. Oba mladí mužové připravili svým svěřencům
sportovní turistický a horolezecký program, zpestřený návštěvou u
učitelky FTVS docentky Hogenové, filosofky a odbornice na pobyt v
přírodě.
Po dvouleté pauze se v srpnu 2001 rozjely pravidelné letní táborové školy. U jejich zrodu byli Martin Matas a Jan Hrubec, tehdy civilní mužové sloužící na ústředí. Na české LTŠ v roce 2001 se hodně zpívalo (chouří song všechny přenesl do kraje, kde se nikdy nesmráká, kde všechny obdaruje postava Mámení růžovými brýlemi a vnese mu do duši radost ze hry).
Táborová škola v tomto roce probíhala ve dvou turnusech dlouhých 3,5 dne - od tohoto modelu jsme po dvou letech odstoupili a nahradili jej modelem sedmidenním.
Jako na běžícím pásu se na prvním ročníku LTŠ střídali lektoři, kteří
měli co předvést: Aleš Sedláček - Tokaheya z Ligy lesní moudrosti, učil
přítomné rozdělat oheň třením dřev, Jaroslav Jičínský - Neťa, zase bral
dech brilancí svého lasování, Jiří Šmída přivezl zajímavé ekologické
hry, Tomáš Novotný sbírku diapozitivů s tématikou památek Broumovska,
Jan Hrubec a Jiří Chour sehráli loutkové divadlo, Zdenek Šmída a Martin
Matas s oběma cca devatenáctičlennými turnusy sportovali, horolozili,
?O kuchyni se starala Martina Matasová, tehdy Šecová.
V průběhu let se program české táborové školy bezpochyby zdokonalil. Akci prospělo to, že je v posledních čtyřech ročnících pořádána (obdobě jako Moravská) coby týdenní. Pořadatelé také začali poněkud striktněji uplatňovat věkovou hranici: nikomu z účastníků LTŠ by nemělo být méně než 15 let. Důvodem je předpoklad, že zralejší účastníci jsou v tomto věku více motivováni pro práci v roli instruktora - to se v minulosti u 13ti a 14ti letých účastníků ne vždy dařilo.
Za několik let vznikl stabilní instruktorský tým vedený Zdeňkem Šmídou, jeho bratrem Jiřím, Janou Glaserovou a dalšími obětavými nadšenci.
Pozoruhodná byla letní táborová škola v roce 2005. Převládly rezolutně dívky. Sedmnáct budoucích instruktorek a čtyři mladí mužové - to je přesvědčivý poměr ne?
Pro lepší ilustraci vyjmenujme, čeho všeho se frekventatni dědovské LTŠ
mohli v srpnu 2005 účastnit: teorie her, stavění týpí, běhání s buzolou
a mapou po Dědově a okolí, výroby a výpalu keramiky, lasování, uzlování
či skoku na hrazdu ve velké výšce. Hrálo se na kytaru, zpívalo se,
šíleně se běhalo a válela se hrozivá pneumatika děsivým bahnem. A pokud
se před táborovou školou někomu z účastníků zdálo divné, že si mají
přivést prázdné obrazové rámy a rámečky, při jejich táborovém použití
propadli doslova tichému koprnění.
Po dvouleté pauze se v srpnu 2001 rozjely pravidelné letní táborové školy. U jejich zrodu byli Martin Matas a Jan Hrubec, tehdy civilní mužové sloužící na ústředí. Na české LTŠ v roce 2001 se hodně zpívalo (chouří song všechny přenesl do kraje, kde se nikdy nesmráká, kde všechny obdaruje postava Mámení růžovými brýlemi a vnese mu do duši radost ze hry).
Táborová škola v tomto roce probíhala ve dvou turnusech dlouhých 3,5 dne - od tohoto modelu jsme po dvou letech odstoupili a nahradili jej modelem sedmidenním.
Jako na běžícím pásu se na prvním ročníku LTŠ střídali lektoři, kteří
měli co předvést: Aleš Sedláček - Tokaheya z Ligy lesní moudrosti, učil
přítomné rozdělat oheň třením dřev, Jaroslav Jičínský - Neťa, zase bral
dech brilancí svého lasování, Jiří Šmída přivezl zajímavé ekologické
hry, Tomáš Novotný sbírku diapozitivů s tématikou památek Broumovska,
Jan Hrubec a Jiří Chour sehráli loutkové divadlo, Zdenek Šmída a Martin
Matas s oběma cca devatenáctičlennými turnusy sportovali, horolozili,
?O kuchyni se starala Martina Matasová, tehdy Šecová.V průběhu let se program české táborové školy bezpochyby zdokonalil. Akci prospělo to, že je v posledních čtyřech ročnících pořádána (obdobě jako Moravská) coby týdenní. Pořadatelé také začali poněkud striktněji uplatňovat věkovou hranici: nikomu z účastníků LTŠ by nemělo být méně než 15 let. Důvodem je předpoklad, že zralejší účastníci jsou v tomto věku více motivováni pro práci v roli instruktora - to se v minulosti u 13ti a 14ti letých účastníků ne vždy dařilo.
Za několik let vznikl stabilní instruktorský tým vedený Zdeňkem Šmídou, jeho bratrem Jiřím, Janou Glaserovou a dalšími obětavými nadšenci.
Pozoruhodná byla letní táborová škola v roce 2005. Převládly rezolutně dívky. Sedmnáct budoucích instruktorek a čtyři mladí mužové - to je přesvědčivý poměr ne?
Pro lepší ilustraci vyjmenujme, čeho všeho se frekventatni dědovské LTŠ
mohli v srpnu 2005 účastnit: teorie her, stavění týpí, běhání s buzolou
a mapou po Dědově a okolí, výroby a výpalu keramiky, lasování, uzlování
či skoku na hrazdu ve velké výšce. Hrálo se na kytaru, zpívalo se,
šíleně se běhalo a válela se hrozivá pneumatika děsivým bahnem. A pokud
se před táborovou školou někomu z účastníků zdálo divné, že si mají
přivést prázdné obrazové rámy a rámečky, při jejich táborovém použití
propadli doslova tichému koprnění.