Troufám si říct, že Sraz je pro všechny zúčastněné velmi prestižní záležitostí, neboť jak jinak ukázat ostatním, že MY jsme Ti nej, než jim vytřít zrak svými znalostmi a dovednostmi. A hlavní srazová soutěž Pětiboj takovou příležitost jistě nabízí. Ale pěkně po pořádku. V pátek se to všechno, nebo skoro všechno sjelo na Biťák, poklábosilo s kamarády a sladce usnulo, neboť počasí se umoudřilo a usmálo se na nás sluníčko. V sobotu už moc času před nástupem není a tak to vše vlastně začne. Srazu NAZDAR - ZDAR. A jde se na věc …
Na řadě je první soutěž Pětiboje, tradiční štafetový závod. Kdo si při něm ještě nikdy nevyřval hlasivky, nefandil. A po něm netradičně všichni na signalizaci - tady to je o organizaci, těžko někdo umí najednou chytat semafor a morseovku píšťalkou a signálky, ale třeba by se někdo našel (ať se přijde někdy ukázat, jsem na něho zvědavý). Pak už se družstva rozletí na zbývající tři soutěže šifrování, člunkový běh a tábornickou všestrannost - že nevíte o co se jedná, přijeďte se podívat, kdo neviděl nepochopí. A když to máme za sebou, tak vzhůru na soutěže ostatních oddílů a je z čeho vybírat z Pekla na síť a po ní do Nebe. A málem bych zapomněl, co takhle ukázat ostatním jak to umím s lasem a vázačkou …
… a s ešusem při večeři, ale rychle začíná táborák. Tam to jde rychle - fakule, zapálení, písnička, scénka, písnička, … a spát (samozřejmě jen ti menší a mladší). My starší \… až do rána bílého budem zpívat a