Jednoho pěkného deštivého  studeného rána, přesněji v sobotu 19.dubna 2008, jsme si vyšli na Smrk. Na nádraží se nás sešlo sice jen osm, ale my jsme se i tak vydali vlakem směr Ostravice.  V Ostravici jeden ze členů výpravy prohlásil, že dojdeme do Lomné. Co vypadalo zprvu jako vtip, se později nakonec naplnilo, kdo by to byl řek´J. Vylezli jsme z vlaku a hned jsme se vydali směrem na Smrk. Začali jsme hned prudce stoupat, a tak jsme si nemohli odpustit nějakou tu pauzu na svlíkání a doplnění energie. Se stoupající se výškou se šlo hůř a hůř, a to i díky sněhu, kde se sem tam propadla nějaká ta nožka. Za nějakou tu dobu jsme byli nahoře a dali jsem si obídek. Jelikož začalo foukat a výhledy nám kazily všudypřítomné mraky, vydali jsme se cestou z kopce do Starých Hamrů. Ze Starých Hamrů pak po asfaltce na Javořinku. Následovala prudká cesta z kopce do Bílé a docela unaveni se z Bílé vydáváme opět nahoru do kopce. Tentokrát potokem a v bahně. A tak jsme byli šťastní, když jsme po nějaké době našli i dobrý plácek na spaní a rozbalili stany. Probudili jsme se do chladného a mlhavého rána, a tak se nám z tepla našich spacáků moc nechtělo. Nakonec jsme se vyhrabali kolem desátéJ. Vyrazili jsme směrem na Bobek, kde jsme byli za chvilku. Sestup na Konečnou byl také rychlý, ale na Bílý Kříž jsme šli docela dlouho. Jelikož byla chata Sulov zavřená, zavítali jsme na chatu slovenskou. Konečně jsme si aspoň na chvilku odpočinuli a dali si něco dobrého. Teď byly před námi dvě možnosti. Buď to sejít dolů na Visalaje a doufat, že pojede bus nebo dojít do Lomné. Jelikož nejsme žádná béčka, zvítězila Lomná. Takže jsme se opět vydali na kopce. Protože jsme byli už docela vysílení, tak jsme byli rádi, když jsme dorazili do Horní Lomné. Tam jsme jen počkali na bus a z Návsí jsme se dopravili vlakem domů. A celé to bylo super, protože nezáleží na počasí, ale na lidech s kterýma někde jsteJ.

Andrea Podleśná – Smíšek
TOM 1303 MARACAIBO TŘINEC