Těžko mi někdo vymaže z paměti křepkého bělovlasého muže, tehdy téměř sedmdesátníka, který byl nadšeným účastníkem prvních sněmů našeho spolku. Pamatuji si přesně, co mi řekl, když jsem se - tehdy jako zelenáč - ujímal vedení spolku. Slova to byla rázná, ale milá a povzbuzující. Jiří -Montana vedl řadu let jáchymovské tomíky, pracoval i pro spolek...Byl turistou duší i tělem. Rozepisovat se o jeho všestranných aktivitách by zabralo nejeden list papíru. Byl obdivuhodný tím, že si do vysokého věku udržel křepkost, zájem o věci...Pravidelně jsme si psali, nejprve konzervativně, později, když si osvojil moderní techniku, posílal čas od času mejlovou zprávu o tom, jak žije, jak tráví on i jeho paní své požehnané roky. Když jsem mu před týdnem posílal nerad kondolenci k úmrti jeho ženy, netušil jsem, že je to psaní poslední.

Budu rád vzpomínat.

Tomáš Novotný