Před čtyřiceti lety si na nás Rusáci brousili své ocelové drápy. Jsme sice uprostřed táborů, případně po nich a už plni krásných  dojmů a vzpomínek na podstatně příjemnější věci, než jakákoliv okupace, ale zkusme si třeba představit, jak bylo našim rodičům a prarodičům, když jim v srpnové noci bzučely nad hlavami sovětské antonovy a ráno na ně mířily hlavně děl. Bylo by určitě zajímavé vyslechnout vzpomínky pamětníků, kteří prožili první dny okupace armádami Varšavské smlouvy na táborech. Neznáte někoho takového? Myslím, že jeho vzpomínky bychom rádi zveřejnili v našem Tomíkovi. Smutné výročí 21. srpna je zkrátka potřeba připomínat, hlavně našim svěřencům, kteří ho znají jen z vyprávění. Je to můstek do historie - do té, na kterou vzpomínáme neradi, ale která - jak vidíme na příkladu Gruzie týmž Ruskem přepadené - se bohužel může v nějaké formě opakovat.

Tomáš Novotný