Naše výprava byla na znamení přátelství mezi oběma spolky doplněna o skautku a kamarádku Lenku Podolákovou. Za cíl třítýdenního putování jsme si stanovili přejít bulharská pohoří Pirin a Rilu. Suchý článek o zdolaných vrcholech by asi pro tebe, milý čtenáři těchto stránek, nebyl ničím novým, a proto se tedy pokusím s tebou podělit o zkušenosti z cesty a některé zajímavé zážitky, nikdo neví, kdy se ti můžou hodit.

Zkušenost první – azbuka

Pokud tě taky ruština ve škole minula, můžeš využít stejného vlakového rychlokurzu skládajícího se z četby pohádky o Krtečkovi a ruského vydání časopisu Cosmopolitan, jako jsme to udělali my. Pak pro tebe nebude určitě žádný problém na staré informační tabuli v Bělehradě zjistit, že vlak Balcan express mířící do Istanbulu (samozřejmě i s tureckými záchody) ti dávno ujel. Nádraží v Bělehradě je však čisté a poklidné místo a nedaleká pekárna má přívětivou otvírací dobu.

Zkušenost druhá – kývání hlavou

V Sofii, hlavním městě Bulharska, jsme sehnali levný nocleh u jedné moc milé paní (mile rádi dodáme kontakt). Ona na nás mluvila bulharsky, my na ní česky – docela jsme si rozuměli. Paní nám ale neustále dokola trpělivě opakovala to, co jsme ji již několikrát odkývali. Došlo nám to až po chvíli – Bulhaři kývou hlavou obráceně. Mají k tomu historické důvody.

Zkušenost třetí – bulharské značení

Nikdy nevěřte zelené a žluté značce, nebo ji berte alespoň s rezervou. Tyto značené stezky se vynoří na rozcestnících a člověka zavedou do nejbližšího lesa, kde po chvíli zákeřně skončí.

Zkušenost čtvrtá – medvědář a jeho automobil

Může se stát, že tě na konečné autobusu osloví muž středního věku, ne nepřipomínající sňatkového podvodníka. Pokud se tě zeptá, jestli jsi už slyšel o největším evropském parku s tančícími medvědy, můžeš si být jistý, že mluvíš s Isidorem Bankovem – turistickým koordinátorem a medvědářem v jedné osobě (dle jeho vizitky). Možná ti nabídne odvoz svým automobilem až pod hory, kam žádný autobus nejezdí. Za skromný peníz se dozvíš spoustu věcí o stavu bulharských silnic, lidové hudbě a historii, prodiskutujete příbuznost slovanských jazyků (kdo by například řekl, že slova jako gorila či želé se v obou jazycích řeknou stejně) a mnoho dalšího. Věř mi, že jízda nevelkým osobním automobilem s pěti velkými batohy, šesti namačkanými lidmi a dřevěným špalkem zajišťujícím kufr před samovolným otevřením opravdu stojí za to!

Zkušenost pátá, velmi zásadní – železnice a autobusy

Je v celku běžné, že autobusy přijíždějí a odjíždějí třeba o pět minut dříve, než je psáno v jízdním řádu. U vlaků se může dokonce stát, že spoj, ačkoli je psaný v jízdním řádu, vůbec nepřijede – čtenáři, na to bacha, to se může docela škaredě vymstít.

Doufám, že vás pětice postřehů z naší cesty o něco obohatila nebo alespoň trochu pobavila.

Tadeáš Klaban

TOM Robinsoni, Poděbrady