Věřím, že ostatní kolegové vedoucí prominou, když napíšu, že takových oddílů moc nemáme. Ne snad délkou existence - i když i tak je úctyhodná! - ale hlavně záběrem činnosti, náplní, nápaditostí programu a v neposlední řadě i koncentrací manuálně zručných lidí, truhlářů, grafiků a všeumělů. O kom píšu? Přeci o Zlatých šípech, které o víkendu 10. - 12. října připomněly ve Valašském Meziříčí své pěkné narozeniny.

Dorazil jsem s částí náčelnictva až na večerní bál a setrval přes půlnoc. Bylo se na co dívat: fotografie, dataprojekce, přebohatá tombola, díky níž jsem šťastným majitelem běžek z roku 1973, úctyhodný seznam všech současných, bývalých, člověku se skoro chce napsat i budoucích členů, který visel na zdi a k němuž bylo třeba lézti po štaflích a vybavit se dalekohledem... Namouduši!

Samosebou, že se tančilo, ale také se metalo čtyřicet zlatých šípů. Co šíp, to připomenutí významného data v historii oddílu, osobnosti, události, nápadu... Netuším, jak to dlouho mladí tomíci na galerii sokolovny  své mety a vrhy trénovali, ale faktem je, že když vyřknul jeden z nich rok 1993, vstup  valmezských do Asociace TOM,  a vhodil papírový šíp do sálu, přistál tenhle posel přímo na mně. Ano - je to tak, žádná pohádka, úplná pravda!

Na podiu jsem rád předal nejvyšší spolkové vyznamenání, Stříbrný hořec, Ivošovi Skočkovi - Hopovi a jeho mladému nástupci Kaskimu. Poblíž stojícímu Yourymu se též dojetím třásly ruce, ale hbitě to maskoval...

Ivoš, mimochodem, slavil ten den narozeniny a vězte, že je jen o dva roky  mladší než oddíl, který dlouhá léta vedl. Milé Zlaté šípy - díky Vám za práci, nápady, za skvělé tábory na slovenské Lubině i za práci, kterou v bezvadné kvalitě odvádí řada vašich vedoucích na spolkových chalupách, naposledy ve Sloupu či na Polaně.

Tomáš Novotný