Cyklostezka Mur 2009 aneb jak jsme osedlali duralové oře: i tak bychom mohli pojmenovat tuto výpravu. Stejně jako před dvěma lety jsme také letos vyrazili do Rakouska s 15UP. Letos to byla cyklostezka kolem řeky Mur. Vyráželi jsme v úterý večer od Zbyňového paneláku. Postupně jsme se sešli a naložili Forda skoro až po střechu věcma a pevně přivázali naše miláčky (kola) na vozík. Někteří si hned ustlali na podlaze a začali spát. Někteří začali svačit, ale všichni jsme se strašně těšili. Ráno jsme se konečně dostali pod nejvyšší horu Rakouska Grossglockner 3797m n.m. Vyjeli jsme autem na vyhlídku France Josefa, která je naproti horského masivu a je z ní krásný výhled. Někteří vyjeli už z městečka Heiligenblut pod horou (Kovic, Zbyňa). Při cestě zpět nás ještě zastavil přistávající vrtulník na příjezdové cestě.
Po krátkém sjezdu jsme stoupali z výšky 1800 metrů nad mořem na Edelwießspitzi (2577m). Pak nás už čekal jen dlouhatánský třicetikilometrový sjezd a 100km přesun autem do kempu. Během cesty z kopce dolů jsme předjeli velké množství aut, protože naše kola byla jednoznačně nejrychlejšími stroji. V jedné zatáčce po předjetí maďarského motorkáře mi podjelo přední kolo na středové čáře a byl jsem první, kdo spadl. Po příjezdu do kempu jsme rozbalili náš nový obrovský stan pro 8 lidí a učili se ho stavět. Po večeři jsme šli rychle spát, protože se to vyšlapávání kopců dost projevilo. Druhý den jsme vyrazili k pramenu řeky Mur a tím započali naši cestu, ale to jsme nevěděli, že brzy skončí. Při cestě od pramenu to v jedné zatáčce Hippi neubrzdil za Mirou a narazil do něj. Zbyňa a náš řidič Staňa ho odvezli do nemocnice a my jsme pokračovali v cestě do Tamswegu, kam odvezli Honzu. Od té doby jsme byli v Tamswegu poblíž Hippiho a jezdili na výpravy do okolních kopců. Předposlední den jsme vyrazili i do místního lyžařského centra Katchberg a vyšlápli si po červené sjezdovce na kopec Aineck 2220m. Tam jsme i chvilku obdivovali součástky na lanovku, která se bude teprve stavět. Následoval velmi obtížný sjezd červené sjezdovky, kdy jsme takřka celou dobu stáli na brzdách, které mi posléze přestaly fungovat. Takže další část kopce všichni sjeli za 5 minut a já to sjel, možná spíš sešel, za čtvrt hodiny.
Večer jsme vyrazili na mši. No chytali jsme se při německé mši jen místy. Po mši se místní kněz ptal Zbyni, odkud jsme a co jsme zač a když mu sdělil, že jsme kluci z otrokovické farnosti sv. Vojtěcha z Česka, tak nás pohotově pozdravil Ahoj. Večer jsme vyrazili do centra podívat se na místní Italskou noc. V kavárně jsme si dali i pivo, ale komické bylo, že nás obsloužil Slovák. Ráno jsme se rychle sbalili a Zbyňa s Kovicem a Mirou vyrazili na kola a já s Pajou, Ševcem a Milanem jsme vyrazili na koupák. O půl jedné jsme měli sraz před nemocnicí, abychom vyzvedli Hippiho a vyrazili jsme k domovu. V Otrokách jsme všechno vyložili a vyrazili domu do pračky.
Laďa Beran,