Nechci ve svém připomenutí památky Václava Havla opakovat to, co bylo za posledních několik dní řečeno, napsáno, vysloveno...
Ohlédněme se o deset let dozadu - na desáté výročí našeho spolku. Péčí tehdejšího šéfa České rady dětí a mládeže Pavla Trantiny nám Havlův spolupracovník P. Fišer přečetl na sněmu srdečné pozdravení, které nám tehdy pan prezident poslal. Vzpomínáte? Ani jsme nedýchali - ne každému se dostalo takové výsady, že ho zdraví prezident!
Deset let je pryč. Odešel i Václav Havel a země, ve které věru ne vždy byl prorokem, se noří do hlubokého smutku. Oprávněně.
Vzpomínání a díky jsou na místě, druhého takového muže nemáme.
Připomeňme se památku zesnulého prezidenta jednak oním dopisem, jednak fotkou z dávných a možná o fous veselejších časů...
Tomáš Novotný